Podzim

Vyrostli jsme tady. Pod jasným sluncem. V zelených nekončících lesích. Tahle krajina pro nás byla věčná.

Ale museli jsme odejít. Takhle si to přáli.

Světlo v našich srdcích nikdy nevyhasíná.

V to jsme tenkrát věřili.

Červené listy se začaly snášet k zemi.

Naše oblíbená místa, jež bývala zalitá sluncem, teď navštěvují mladí lidé s prázdnými flaškami alkoholu. Sklo při dopadu zacinkalo jako ukolébavka. Stejně tak se tříští naše sny a vize. Nemáme kam jít. Schováváme se za zničenými zdmi popsanými graffiti. „Nebuď ovcí systému,“ hlásá jedna z nich. Přitom každý den kopíruje druhý. Chceme opustit město. Vztahujeme ruce k šedému nebi. K nebi, na němž se každou noc třpytily hvězdy. A vedly nás.

Ztratili jsme sami sebe. Naše vzpomínky, minulost. Odhodlání.

V srdcích jen chlad.