Podzim
Vyrostli jsme tady. Pod jasným sluncem. V zelených
nekončících lesích. Tahle krajina pro nás byla věčná.
Ale museli jsme odejít. Takhle si to přáli.
Světlo v našich srdcích nikdy nevyhasíná.
V to jsme tenkrát věřili.
Naše oblíbená místa, jež bývala zalitá sluncem, teď navštěvují
mladí lidé s prázdnými flaškami alkoholu. Sklo při dopadu zacinkalo jako
ukolébavka. Stejně tak se tříští naše sny a vize. Nemáme kam jít. Schováváme se
za zničenými zdmi popsanými graffiti. „Nebuď ovcí systému,“ hlásá jedna
z nich. Přitom každý den kopíruje druhý. Chceme opustit město. Vztahujeme
ruce k šedému nebi. K nebi, na němž se každou noc třpytily hvězdy. A
vedly nás.
Ztratili jsme sami sebe. Naše vzpomínky, minulost.
Odhodlání.
V srdcích jen chlad.
Komentáře
Okomentovat